All posts by Matyáš Skalický

Latest Posts

Čtvrtý semestr na FIT ČVUT: Nějak to letí

Tenhle příspěvek jsem zanedbal a píšu ho až s půlročním zpožděním. Na konci minulého semestru jsem se k tomu nepřinutil, a na začátku zimního jsem pak měl práce nad hlavou s naší instalací na SIGNAL festival (o tom možná napíšu jindy). Asi budou v tomhle případě chybět horké emoce jako v případě předchozích semestrů a už si toho moc nepamatuju, tak vynechám oblíbenou sekci „jak udělat předmět“.

Když se tak koukám na moje předchozí blog posty, tak tam FIT popisuju jako hardcore školu a studium jako no-life. Za těch pár let jsem ale vystřízlivěl z pocitu, že absolventi FITu jsou nějak, co se vzdělání týče, na výši. Pravda je taková, že znám spoustu lidí, kteří studují ≥ 4 roky, mnoho předmětů na víc pokusů a ono to nakonec nějak dopadne. Ale i tak hodnotím svoje rozhodnutí jít na FIT jako pozitivní a neměnil bych.

V retrospektivě byl 4. semestr relativní pohoda. Vůbec první semestr bez matematiky. Vybral jsem si obor Znalostní inženýrství (ZI) a s tímto vědomím jsem si začal zapisovat i oborové předměty. Z pohledu volby oboru jsem se rozhodnul dobře. Nelituji, že nejsem například na softwarovém inženýrství nebo teoretické informatice. ZI přešlo nově pod katedru aplikované matematiky a s tímto přechodem došlo ke zlepšení většiny předmětů. K mnoha mám pořád připomínky, ale jen tak dál!

BI-BEZ [Bezpečnost]

Úvod do informatické bezpečnosti. Relativně zajímavý a přínosný předmět který studenta provede základy kryptografie. Cvičení mě bavila, zápočty ani zkouška nebyly po přípravě nějak zásadní problém. Příkladem z probírané látky je výměna klíčů v asymetrických šifrách nebo funkce a slabiny hashovacích algoritmů.

choose encryption modes wisely

BI-OSY [Operační systémy]

Poslední 2 progtestové úlohy na bakalářském FITu. Obě mají za cíl naučit studenta multithreadingu. První úloha za pomocí C++11 threadů, druhá pak za pomocí POSIX threadů. Stačí naštěstí udělat jen jednu úlohu a já jsem se tak spokojil radši s horší známkou než s představou, že strávím dalších několik desítek hodin debugováním POSIX threadů. Zkouška která následuje bohužel vůbec neodpovídá obsahu přednášek. Namísto zkouší studenty ze životnosti HDD a počtu zapisování i-node při přesunu souboru. A to jsou znalosti, které jsem od zkoušky stejně už dávno zapomněl a nemám pocit, že bych je k něčemu potřeboval.

harsh reality

BI-PRP [Právo a podnikání]

Za průchod studiem je třeba absolvovat alespoň 2 ekonomicko-manažerské předměty. Vybral jsem si právo a podnikání s vidinou, že mě bude bavit stejně jako předchozí verze tohoto předmětu, kterou jsem absolvoval v prváku. Přednášky byly ale bohužel o něco slabší a zkouška nebyla opět koncipovaná moc s ohledem na probraná témata. Pro někoho může být zajímavá přednáška zaměřená na vyplnění daňového přiznání, na kterou asi letos na jaře zajdu.

BI-PSI [Počítačové sítě]

Actually super a přínosný předmět. Skoro každý se v dnešní době setká se síťovou komunikací. A já jsem svoje znalosti například zužitkoval už v našem projektu na SIGNAL. Znám nyní vrstvy OSI modelu a vím, alespoň zhruba, jak ta síť vlastně funguje. Na cvičeních si člověk zkouší konfigurovat sítě, zapojovat UTP kabely a jako semestrálku pak napsat vlastního TCP klienta.

BI-SI1.2 [Softwarové inženýrství]

Předmět ke kterému mám velké výhrady. Jeho cílem je naučit studenty spolupracovat ve skupině, přinutit je psát dokumentaci, verzovat kód a využívat systém pro správu ticketů (TRAC). Můj zážitek byl ale následující: Na prvním cvičení prohlásí, že si mají studenti udělat skupiny a vymyslet zadání pro projekt. Už toto je problém, protože se dost možná stane, že nemáte na paralelce žádné kamarády a musíte tedy s cizinci vymýšlet zadání na projekt. pro který ještě pořádně neznáte požadavky. Stal jsem se tak team-leaderem 5 členného týmu, a začali jsme vyvíjet systém pro správu sportovního klubu. Nejsmutnější je, že v podstatě nejde vymyslet zajímavý projekt, protože například ke hře bude člověk těžko kreslit diagramy a řešit usecasy. Průběh předmětu je založený na iteracích, ve kterých je potřeba splnit různé části projektu a odevzdat různé části dokumentace. Největší pain je nutnost psát dokumentaci v Enterprise Architectu, což je naprosto odporný nástroj který navíc podporuje jen Windows. Takže si buď nainstalujete Windows, nebo si užijete odpornou grafiku a rozjede to ve Wine.

Alternativou k tomuto předmětu je zapsat si zároveň předmět Softwarový projekt [BI-SP1], který nahrazuje cvičení SI1 a měl by údajně být více časově náročný. Studenti Softwarového inženýrství ho mají povinně. Realita je ale taková, že SP1 není o moc víc náročný a jsou to v podstatě 4 kredity navíc zdarma. Každý projekt v SP1 má individuálního vedoucího, který ne-vždy vyžaduje veškerou dokumentaci, člověk se tak navíc může vyhnout i EA, což stojí samo o sobě za zvážení. Máte taktéž možnost procovat na něčem více užitečném než na wasted-time projektu v SI1. Kdybych tohle býval věděl, zapsal bych si SP1.

BI-VWM [Vyhledávání na webu a v multimediálních databázích]

VWM mě dost bavily. Celé hodnocení ze semestru spočívá ve tvorbě semestrálky. Já jsem jako svoji semestrálku vytvářel implementaci top-k treshold a Faginova algoritmu. Na přednáškách se dozvíte například, jak funguje indexování, jak vypadá Google matice i jak funguje KNN. Samotná zkouška je nakonec až smutně lehká, což vede k tomu, že jsem se bohužel nedokopal naučit tyto znalosti víc nazpaměť.

BI-ZUM [Základy umělé inteligence]

Předmět na který jsem se těšil už od prváku, který mě ale bohužel zklamal. Předmět měl první semestr nový garant a přednášející, který je světová kapacita na multi-agent-pathfinding, ale přednášky i náplň cvičení nebyly moc zajímavé. Teoreticky to měl být průlet biblí AI od Russela a Norviga Artificial Intelligence: A Modern Approach. Na průchod všech témat mají na Berkley 2 semestry, u nás je to jen výběr pár algoritmů. Pokud jste se navíc už setkali například s genetickými algoritmy, teorií her, prohledáváním s heuristikou a neuronovými sítěmi, tak si z předmětu nic moc nedonesete. Jako semestrálku jsem udělal neuronovou síť řídící první stage Falcon9 a za pomocí genetických algoritmů ji učil přistávat na platformě. Zkouška je lehká.

get motivated

All images stolen from FITMeme.

Třetí semestr na FIT ČVUT: Nebude to lehčí

Do třetího semestru jsem šel s jedním velkým omylem. Domníval jsem se, že po překonání prvních dvou semestrů, lineární algebry a dalších obávaných předmětů už půjde FIT studovat tak nějak samospádem. Nemohl jsem se více mýlit. Jak praví můj kamarád na magistru: „Lehčí to nebude. Jen si člověk zvykne“. Bohužel. V tuhle chvíli bych řekl, že třetí semestr byl prozatím co se vytížeností studiem asi nejhorší. Jeden si řekne – progtestové úlohy za celý semestr jenom 3, jen pár předmětů, na první pohled jen jednu matiku. Vůbec netuší, co ho vlastně čeká.

Průchodnost „velké trojky“. Zapsaných / úspěšně ukončených.

V semestru mě zatěžoval nejvíc předmět HRY, který jsem si zapsal jako volitelný na FELu. Byl jsem team leader našeho 4členného gamedev týmu. Měl jsem pocit, že pořád nestíháme a byl jsem trochu ve stresu. Že by to ale bylo produktivní říct nemůžu. Za celý semestr v podstatě nenastal moment, kdy bych měl pocit, že mám všechny věci do školy splněné. Co se povinných předmětů týče, nejvíce času mi v semestru zabrala diskrétní matika, na kterou je potřeba se trochu připravovat. Ve zkouškovém pak přibyde takzvaná „velká trojka“ – vražedné trio třídílných hardcore zkoušek na předměty AAG, AG1 a ZDM.

legit Google search

Tenhle blog ohledně FITu píšu hlavně pro lidi, kteří na FIT přijdou v následujících letech. Ale také pro představu, jaké studium vlastně je. Proto jsem se rozhodl ke každému předmětu připsat i vlastní návod, jak předmět udělat. Pár hintů, které bych byl býval sám ocenil na začátku semestru. Sám takhle na začátku každého semestru čerpám od zkušenějších spolužáků, kteří FIT už absolvovali.

BI-AAG [Automaty A Gramatiky]

Na začátku semestru jsem vůbec neměl šajn, o co jde. Automaty a gramatiky? Pod tím jsem si představoval něco jako pračku co umí číst knížky. V předmětu se student naučí klasifikovat jednotlivé druhy formálních jazyků, navrhovat stavové automaty, vytvářet regulární výrazy, a mnoho víc (což si už teď moc nepamatuju). Na konci je navíc kapitola věnovaná problému P vs. NP a Turingovým strojům. V podstatě to znamená, že si celý semestr kreslíte do sešitu divné posloupnosti znaků, občas děláte kroužky a ty spojujete, a občas si kreslíte a vyplňujete tabulky. Moc jsem občas nechápal, k čemu mi to má být dobré.

Z popisu předmětu mi připadalo, že se není čeho bát. Opak je pravdou. K získání zápočtu je potřeba v průběhu podzimu získat alespoň nadpoloviční většinu bodů ze 6 malých písemek. Na každou z nich se dá naučit za předchozí večer, takže to není takový problém. Pak ovšem přijde zkouškové, a vy zjistíte, že vás čeká pekelná smršť zkoušek.

Úryvek z ankety – zkouška z AAG připomíná triatlon.

Zkouška se skládá z počítačového rozstřelu, písemné části a je zakončena zkouškou ústní. Překrásná dávka stresu. Tedy alespoň pro mě.

Jak udělat AAG?
V semestru se píše 6 malých písemek. Je potřeba získat nadpoloviční většinu bodů, což není nesplnitelné. Šok nastává až při učení na zkoušku. Obzvlášť pokud se ti nechtělo chodit na kryptické přednášky pana profesora Holuba. Na ty ale nechodí skoro nikdo, takže si to není třeba vyčítat.

Na zkoušku doporučuji učit se týden. Teoreticky to jde i za 4 dny, ale už je to dost na knap. První čtyři dny – propočítej celá skripta. Další den (nebo i půl stačí) se připravuj na rozstřel. Zbytek svého volného času (den) věnuj počítání příkladů a cílené přípravě z fit-wiki. Témata příkladů se věrně podobají loňským rokům, takže se stačí dobře naučit zadání, která se opakovala a je vyhráno. Při přípravě na ústní je opět nejlepší čerpat z fit-wiki,  kde jsou vypsaná témata z let předcházejících. Na ústní jsem se připravoval až odpoledne po písemné části (ústní byla další den ráno) a přežil jsem.

BI-AG1 [Algoritmy a Grafy]

Mnou nejvíce obávaný předmět z „velké trojky“. Relativně mě baví vymýšlet algoritmy a látka mi přišla velmi zajímavá ba dokonce přínosná. Stejně byl ale předmět jedním z nejtěžších, které jsem na FITu zdolal. Semestr začíná úvodem do teorie grafů a základními důkazy na stromech. Následně se přehoupne do pokročilejších algoritmů jak pro hledání na grafu (DFS, BFS, Djiskra, Bellman-Ford), tak i na hledání minimálních koster (Jarník, Kruskal), řazení (QuickSort, MergeSort) či algoritmy jako TopSort, technika rozděl a panuj a nějaké to dynamické programování. Esenciální znalosti programátora.

V semestru se vypisují 3 progtestové úlohy, které není nutné všechny splnit. Prvním šokem je zápočtová písemka, která je současně v semestru i jediná. Není vůbec takový problém nezískat zápočet a následně selhat i u opravného termínu. Zkouška je jak jinak než triatlonový styl rozstřel-písemná-ústní část. Z každé části lze stejně jako u AAG (nebo ZDM) vyletět. Získané zářezy se ale z pažby nesmazávají. Je tedy potřeba opakovat pouze od první části, kterou student nezvládne.

Jak udělat AG1?
Prvním krokem je nepodcenit zápočtový test v semestru. Měl jsem z něj respekt a důkladná příprava se vyplatila. Je nutné se naučit se úlohy typu AVL strom, binomiální/binární halda či hešování s otevřenou adresací, což jsou mechanické úlohy u kterých není potřeba moc přemýšlet. Pak už se jen modlit, že cvičící nebude tak krutý a nedá do písemky moc grafových důkazů které u některých cvičících tvoří přibližně polovinu písemky.

Zkouška se skládá opět ze tří částí. Rozstřel se dělá v systému Marast a je potřeba získat alespoň 5/10 otázek správně. Pokud si člověk projede selftest (cca 1 den), neměl by s tím být problém. Písemný test je v tomto případě hlavní kámen úrazu. Je tvořen třemi otázkami. První téma je nějaký algoritmus z přednášky, dokázat korektnost, ukázat časovou a paměťovou složitost, případně ho aplikovat na zadaný problém. Druhá otázka je již více o přemýšlení. Je potřeba vybrat správný algoritmus který efektivně vyřeší problém ze zadání. Opět je potřeba popsat do detailu korektnost a dokázat všechny požadované vlastnosti. Ve třetí části se obvykle objevuje úloha na dynamické programování. Osobně doporučuji propočítat si všechny příklady ze všech předchozích let. U dynamického programování se hodí si třeba v pythonu zkusit problémy i naprogramovat. Nezabere to moc času a člověk se to tak dobře naučí a pochopí. Chce se to taktéž nebát do písemky napsat svoji úvahu a pokusit se o důkaz, i když si není student jistý. Lepší, než nenapsat nic. Ústí veta otázka už mi v AG1 připadá spíš jako formalita. Připravil jsem se na všechny témata ze seznamu otázek a prošel jsem bez problémů. Sečteno a podtrženo to vidím na 5-7 dní studia. U písemky záleží jaké má zrovna člověk štěstí na zadání. Hlavně u prvních termínů mi ale přišlo, že se přesně opakují zadání z minulých let.

BI-ZDM [Základy Diskrétní Matematiky]

Diskrétka byla první matikou, které jsem se nebál. Tedy hlavně poté, co jsem prošel lineární algebrou a matematickou analýzou. O diskrétce panuje pověst ne-tak-těžké matiky, s čímž konec konců musím souhlasit. Nebylo to tak strašné. O to víc ale  časově náročné v semestru. Je potřeba se pravidelně připravovat, dělat domácí úkoly, učit se na písemky a dělat pořád minitesty na Marastu. Je toho hodně, ale odměnou za hodně práce je zkouška, která není ve srovnání AG1 a AAG tak náročná.

Líbí se mi, že se v diskrétce probere relativně velké množství rozličných témat. Ale současně je toto i prokletí, protože na každém cvičení se probírá něco úplně nového a je potřeba být pořád v obraze. Začíná se asymptotickou složitostí a přes relace a kombinatoriku se dojde až k rekurentním rovnicím a modulární arietmetice. Předmět mě ze začátku vůbec nebavil. Bylo to neustálíé dokazování relací a jejich vlastností. Zajímavý mi předmět přišel vlastně až ke konci a při učení na zkoušku. Probraly se  zajímavá témata jako řešení rekurentních rovnic či Mistrovská metoda a Čínská věta o zbytcích.

Jak udělat ZDM?
V semestru je relativně velké množství způsobů, jak nasbírat dostatek bodů pro zápočet. Píšou se dva zápočtové testy v průběhu, a navíc každý cvičící zadává i úkoly za bonusové body. Pokud body chybí, je možné napsat si i opravný test. Ke konci semestru se píše taktéž Midterm. Jedná se o dvacet otázek ze systému Marast. Já osobně jsem si napočítal velké množství příkladů ze selftestu, a neměl jsem s laťkou pro průchod problém. Co se týče zkoušky, probíhá známým systémem rozstřel v marastu-písemná-věta. Opět, rozstřel si chce napočítat ze selftestu na Marastu. Zadané příklady jsou pak velice podobné právě těm z přípravy. Na písemku je potřeba dokonale umět hlavně poslední 3 cvičení. Pokud si člověk propočítá všechny příklady z posledních 3 cvičení, má z velké části vyhráno. Celkově vidím přípravu na zkoušku tak na 4 dny studia. Na ústní vetu jsem se připravoval v čase, než byla opravena písemná zkouška a příprava mi stačila.

BI-EMP [Ekonomické a Manažerské Principy]

Za bakaléřeké studium je potřeba absolvovat jeden ekonomický předmět – EMP. Kdo by ovšem čekal kvalitní předmět, toho zklamu. Na první přednášce mi bylo řečeno, že účast není povinná, a že si přednášející nepřeje, abychom na přednáškách používali počítače. Z přednášky první se tak rázem stala i přednáška poslední. Na cvičení se probírá jak vytvořit správně business plán a cvičící se snaží vysvětlit základní mechaniky trhu. Právě business plán je třeba vytvořit jako závěrečnou práci a odprezentovat ho svým spolužákům. Celý předmět je zakončený extrémně lehkou zkouškou. Přišlo mi to jako kredity zdarma. Trochu pod úrovní ostatních předmětů na FITu, kde musí člověk bojovat o každý kredit.

Jak udělat EMP?
Na přednášky vůbec nechoď. Na tvorbu business plánu a prezentace to chce tak 2 dny. Písemka se píše kroužkovací na počítači s přístupem k internetu. Vůbec jsem se nepřipravoval a i tak jsem získal plný počet bodů. 4 kredity zadarmo.

BI-CS1 [C#]

CS1 jsem si primárně zapsal proto, že jsem se C# učil sám a neznám tudíž tolik pokročilých praktik a vychytávek jazyka.  Bohužel je předmět ale koncipován pro naprosté začátečníky. Na začátku semestru, kdy jsem ještě chodil na cvičení (pozn. přednášky nejsou), jsem se nudil. Na konci semestru jsem na cvičení neměl moc čas. Předmět je vyhlášený jako skvělá farma na kredity, jelikož prezenci nikdo nekontroluje, a zkouška se píše na PC s připojením k internetu. Já osobně jsem přišel na předposlední cvičení (po dlouhé době) s tím, že se zeptám kdy bude zkouška. Zjistil jsem, že se zkouška píše právě teď, takže jsem naprosto nechtěně bez přípravy napsal zkoušku. Předmět mi kromě 4 kreditů dal pramálo.

Jak udělat C#?
Stačí přijít na poslední cvičení. Příprava není potřeba, pokud jsi někdy něco v C# dělal. Pokud se domluvíš se kamarádem ze stejného cvičení a do nějakého google docu si nasdílíte výsledky tak to fakt nejde neudělat. Nejsnazší 4 kredity ever.

B4B39HRY [Počítačové hry]

Vývoj her mě dlouhodobě moc baví. Když jsem viděl dobře hodnocený předmět, který se vyučuje na FELu, bez váhání jsem si ho zapsal. Za jeden semestr se v tomhle předmětu naučíte spoustu užitečných věcí – od psaní pitche, přes design dokument až ke hratelnému produktu na konci. Hry se vyvíjejí v herním enginu Unity. To bude v pohodě, říkal jsem si. V Unity mám přece spoustu zkušeností. Časová vytíženost byla ale obrovská. Na začátku semestru si týmy o 4 členech vyberou zadání, sepíšou pitch a následně vytvoří design dokument. Náš tým byl nakonec ve složení 2 programátoři, zvukař, a 3D designér. Každý jsme si ale zkusili od každého něco. Každých pár týdnů je potřeba sepsat report o postupu ve vývoji a stanovit si cíle k dalšímu milestone. Vývoj her je těžkej. To je fakt o kterém se nedá polemizovat. Jakožto team leadera mě celý semestr pronásledovaly černé myšlenky, že musím makat. Nakonec jsem na vývoji strávil víc než 100 hodin čistého času. Vznikl tak z naší produkce epický survival shooter – Strahov Survival! Předmět mi opravdu hodně dal, považuji ho obecně za jeden z nejpřínosnějších za celé studium. Velmi doporučuji.

Jak udělat HRY?
Chce to holt makat. I přesto, že jsme skoro všichni v týmu měli s Unity zkušenosti nehledě na to, že se jím jeden člen našeho týmu i živí, bylo to velmi náročné. Obzvlášť si udělat čas, když se na člověka kromě milestonů valí v semestru i zápočty a progtesty. Ale dá se to zvládnout. Předmět je spojený i s dávkou byrokracie. Je pořád potřeba vyplňovat reporty, dělat prezentace, a připravovat herní dema. Jinak by to ale nešlo. Chce to dělat na tom průběžně, k čemuž mě konec konců donutily i milestony. Zkouška už není vůbec pro člověka, který se pohybuje v herním vývoji či chodí na přednášky vůbec problém.

Závěr

Takže obecně vzato jak hodnotím třetí semestru na FITu? V předchozích semestrech byl vždy jeden těžký předmět, zatímco ve třetím jsou těžké předměty hned tři. V průběhu semestru jsem měl nad hlavu práce se zápočtovými testy a projektem na HRY, při zkouškovém jsem si kvůli třem těžkým zkouškám po třech částech vůbec neodpočal. Říkal jsem si, že možná budu mít i čas si najít při škole práci, nebo začnu zase po půlroční pauze naplno trénovat orientační běh. Na nic z toho nebyl vůbec čas. Studia na FITu nicméně nelituji. Je časově náročné a nutí mě často učit se věci, na které bych se sám od sebe nikdy nepřinutil podívat. A právě ty udělají člověka lepším. Po gymplu jsem si myslel, jak umím kdejak dobře programovat. Opak je pravdou. Neuměl jsem nic. A pořád toho hodně neumím.

Druhý semestr na FIT ČVUT: The Second Sort

Konec prvního semestru a zkouškové nakonec zas tak hrozné není. Je to prostě spíš jen šok. Obzvlášť pro středoškoláka, který se nikdy nesetkal s vysokoškolským zkouškovým. Maturita mi v tuhle chvíli připadá jako směšně jednoduchá záležitost. Ale definitivně se to s trochou odhodlání dá vysedět a naučit. Z kamarádů z původního kruhu spolužáků nás zbyla asi polovina.

Jelikož jsem první semestr začal až s moc dobrým prospěchem, plánem na druhý semestr bylo dělat jen to nejnutnější, jet na D až E a mít více volného času. Tato taktika se definitivně moc neosvědčila a obecně bych ji nedoporučil. Plán jsem dodržel, ale jen co se známek týče. Zbytek semestru byl totiž celkem no-life. A smysl pro to, proč mít dobrý prospěch (s výjimkou stýpek a případně zahraničního stipendia), jsem zatím opravdu nezjistil.

Druhý semestr má nakonec ale i pověst toho nejvíc hardcore, co se dá na FITu zažít. Sice jsme letos neměli na rozdíl od kolegů před několika lety navíc i obávané OSY, ale i tak se sejde několik semestrálek, zápočtovky z lingebry, otravné úlohy do SAPů a k tomu ještě volitelné předměty. Na konci semestru je toho pak fakt hodně. Získat zápočty z jednotlivých předmětů mi nepřišlo ani zas tak těžké. Je potřeba ale neustále dělat domácí úlohy, progtesty a semestrálky, a ideálně si moc nikdy neoddechnout.

BI-PA2 [Programování a Algoritmizace 2]

Po PA1, které se rozjíždí celkem pozvolně jednoduchými úlohami je Programování a Algoritmizace 2 skokem po hlavě do bazénu C++. V předchozím semestru se do hloubky probral programovací jazyk C a cílem PA2 je obeznámit studenta s krásami C++. Na jednu stranu je to bohužel mnohem více kódování a méně vymýšlení algoritmů, na stranu druhou se dá již využívat objektové rozdělení do tříd a v některých případech i STL (Standard Template Library). Právě ta obsahuje i vychytávky jako Vektor (automaticky rozšířitelné pole), nebo Mapu (Key Value hashmap), což je najednou super, když ve většině úloh není potřeba debutovat svoje chyby ve správě paměti rozšířitelného pole. V průběhu semestru se opět setkáváme s Progtestem – automatickým testovacím systémem, který je naprosto nekompromisní k jakýmkoliv odchylkám od očekávaného výsledku. Nedá vám navíc body ani pokud vaše řešení není dosti efektivní, nebo pokud po sobě váš program nesmaže alokovanou paměť. Pro zápočet je potřeba získat dostatek bodů za Progtestové úlohy, teoretické testy z programátorských chytáků, a na konci i semestrální práci. Právě ta byla náplní konce mého semestru. Požadavkem byla práce o délce minimálně 1000 řádků, která bude efektivně využívat C++, splní zadání, a nebude leakovat.  K tomu všemu je potřeba navíc Makefile (pro mě asi ta nejotravnější část) a v Doxygene vygenerovat dokumentaci k celému projektu. Mým zadáním bylo naprogramovat klon Asteroidů v STL a rozšířit ho o upgrady zbraní a o ukládání skóre. Na semestrálce jsem makal týden před koncem semestru celkem nonstop, vytvořil kolem 2000 řádků kódu, a zajímavou hru, kterou si můžeš zahrát i ty! (pokud se ti podaří ji zkompilovat). Práce se sice nemusí odevzdávat do konce semestru, ale cvičící slibovali, že na nás budou hodní. Doufal jsem, že o zkouškovém se budu věnovat měsíc spíše než dodělávání semestrálek lineární algebře. Předmět byl podobně jako PA1 velice přínosný. Naproti PA1 mě ale bohužel moc nebavil. Úlohy byly delší, ale mnohem méně o vymýšlení algoritmů a mnohem více o tom, proč mi tahle součást STL nefunguje, nebo proč je zakázaná, a já to musím stejně vymýšlet.

BI-DBS [Databázové systémy]

Předmět DBS si klade za cíl obeznámit nás se základy databází. Začíná se teoreticky relační algebrou. Postupně se ale proberou i tvorba relačních schémat a transformace konceptuálních schémat do relačních. Semestr zakončujeme úvodem do jazyka SQL. DBS je složen z přednášek jednou týdně, které byly celkem zajímavé, proseminářů, kde se probírají praktické stránky správy a tvorby databází a cvičení jednou za 14 dní. Jejich cílem je konzultace ohledně práce na semestrální práci. Jako semestrálku jsem si vybral vývoj databáze pro správu klubu orientačního běhu. Celá práce je rozdělena na několik dílčích kontrolních bodů v průběhu semestru, které donutí studenta začít včas pracovat. Za každý se dají získat body. Na konci semestru se pak píše i zápočtový test ze znalostí nabitých za první půlku semestru. Semestrální práce nebyla nijak extrémně těžká, ale poslední kontrolní bod už zabral celkem dost času. Dělal jsem na něm asi tak 24 hodin non-stop a s přehledem jsem ho stihnul. Budu se opakovat, ale znalost databází je v dnešní době jistě esenciální součástí švýcarského nože dovedností, které by měl každý programátor ovládat. Práce s databázemi a jejich vývoj mě bohužel šíleně nebavil. Neumím si představit živit se správou databází.

BI-SAP [Struktura a Architektura počítačů]

Arduino mě vždycky bavilo, tak jsem si říkal, že základy hardwaru se budou hodit. Jenže realita byla jiná. SAPy navazují volně na BI-CAO, což byla flákačka a ani SAP nemá pověst obtížného předmětu. Body pro zápočet se získávají na cvičeních – buď za plnění úloh za semestru, nebo za zápočtové testy. Kdo nasbírá dosti bodů, nemusí psát zkoušku a získává z ní automaticky za A. Na tuto metu jsem nemířil. Tedy z počátku ne. Úlohy jsou na začátku semestru z programování logických hradel FPGA v programu Xylinx. To jsem nesnášel. Když jsem viděl zadání, rval jsem si vlasy, že na Arduinu bych to zvládnul asi tak na 3 řádky. Říkal jsem si, že body navíc nechci a budu se snažit jen proplouvat. V druhé půlce semestru se začne probírat assembler. To je alespoň celkem užitečné. Na konci semestru jsem trochu zalitoval, když jsem zjistil, že zkouška není až tak zadarmo a většina mých kamarádů má za A. Každému, kdo tedy nechce mít s tímto otravným předmětem trable, doporučuji najít si kamaráda, který opakuje, nebo který má rád hardware ze stejného cvika a (například v mém případě za pomoc s Progtestem) od něj už od začátku potají outsourcovat domácí úlohy a nafarmit si tak body. S tímto jsem začal až moc pozdě a na A ze semestru mi chybělo asi 8 bodů. Zkouška nebyla těžká, ale na získání známky jsem se učil 2 dny.

BI-LIN [Lineární algebra]

Největší strašák druhého semestru a vlastně i celého studia. Tedy alespoň pro mě. S matematikou jsem sice neměl nikdy moc problém, a ZMA (Základy Matematické Analýzy) v prvním semestru mě celkem bavily, ale lineární algebra je děsivý pojem sám o sobě. Tento předmět má opravdu asi nejmenší průchodnost na celém FITu. Myslím, že tak polovina spolužáků na mém cvičení ho opakovalo. V průběhu semestru se píšou celkem 2 zápočtové písemky. Získat zápich nebylo pro mě vzhledem k praktickému zaměření testů moc obtížné. Je potřeba vyplnit i povinný kvíz, který testuje vaši znalost teoretických otázek, ale na jeho zvládnutí máte hodně času a neomezené množství pokusů. V semestru to rozhodně nechce podcenit. Na druhou stranu, pokud se vám povede dobře první písemka, jste už vysmátí a zápočet máte více-méně jistý. Zkouška je koncipována v poměru 66% teorie / 34% příklady. Tedy nic pro mě. Zkoušku jsem si zapsal až jako poslední ze všech s tím, že budu mít v případě neúspěchu i další 2 pokusy do konce semestru. Vyhradil jsem si na studium 2 týdny, ale první týden jsem odpočíval, a začátek druhého raději sportoval. Takže by se dalo říct, že jsem studiu věnoval nakonec „jen“ asi 4 dny full-time studia. Šel jsem to zkusit s tím, že alespoň uvidím, jaké to je. Ale dopadlo to na prváka! Takovou radost jsem z úspěchu u žádné zkoušky ještě neměl. Takže je vidět, že když přeje štěstí, dá se zvládnout i lingebra a zas takový hardcore to taky není. Obecně vzato mě předmět bavil. Nehledě na to, že lineární algebra má široké využití například v programování grafiky, což se prostě hodí umět.

Katedra aplikované matematiky

BI-EHA [Etický hacking]

Tento předmět jsem si vybral jako volitelný, a popravdě mě tento semestr asi bavil nejvíc ze všech. Cílem kurzu je seznámit studenta s užíváním Kali Linuxu, s běžnými praktikami testování bezpečnosti nejen webových stránek ake i Androidu, operačních systémů i data forensics. Předmět vyučují odborníci z oboru a měl jsem k nim respekt. V semestru se nepsaly zápočtové testy. Cílem bylo vytvořit report o bezpečnosti některé ze školních služeb. Můj team složený ze 3 lidí se ale bohužel rozpadl (ostatní 2 neměli na konci semestru čas). Já jsem semestrálku chtěl řešit na konci semestru, a vzhledem k tomu, že jsem lingebru napsal celkem rychle, měl bych i čas. Bohužel ale kvůli personálním změnám nefungoval správně školní DNS server a tudíž ani náš testovací mirror pro penetrační testování. Na zprovoznění jsem čekal 2 týdny, a když služba nebyla opravena ani tak, předmět jsem po vzoru mého týmu nedokončil. Musím ale poznamenat, že mi cvičící chtěli vyjít vstříc, ale já měl na konci zkouškového jiný program a začínat s jiným tématem se mi vůbec nechtělo. Hacking mě velmi bavil, a doporučil bych ho každému, kdo se zabývá bezpečností počítačů. Líbilo se mi, že jsme dokázali probrat opravdu široký okruh aplikací etického hackování.

All memes by FITMeme.

První semestr na FIT ČVUT: Survival of the FITtest

Těch 5 měsíců flákání po maturitě uteče jako vod(k)a a než se člověk naděje, je tady září a vysoká škola. Já si vybral Fakultu informačních technologií ČVUT v Praze – tedy nejmladší fakultu ČVUT. Rád bych nastínil, proč jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl, a co za „pekla“ si prvák užije.

Rozhodnutí, že se chci zabývat počítači padlo už někdy koncem třeťáku. Vize šesti let „šprtání“ se na medicíně mi nepřišlo zrovna moc jako směr, kterým bych se chtěl vydávat. Ale vždycky mě bavilo programovat a hrát si s počítači, takže FIT byla přirozená volba.  Myslím, že se jedná o nejlepší kompromis mezi studiem na VŠE, o které nemám moc valné mínění, a na MatFyzu, kde bych se nejspíš trápil s tunou teorie a důkazů. Při rozhodování mezi FELem a FITem, fakultami ČVUT, pak vyhrál právě FIT nejspíš díky svojí nové budově a hezkému prostředí. Vzhledem k tomu, že fakulta informatiky vznikla přibližně před 7 lety právě odtržením od FELu, jsou rozdíly minimální. Navíc si nemusíte vybírat obor již při nástupu, ale rozhodnete se až při studiu.

Prvních pár týdnů – rozjezd

Prvních pár týdnů je děsná pohodička. Chodí se na pivko, všichni jsou hrozně milí, člověka straší jen zvěsti o mýtickém ProgTestu, automatickém testovacím nástroji, který nekompromisně láme i ty nejnadšenější kodéry. Prý se máme pomalu rozejít s přítelkyněmi a užít si poslední spánek. Prý že nebudeme mít na podzim čas. A tak daleko od pravdy nakonec asi nejsou.

Semestr – full time škola (no life)

Přibližně ve čtvrtém týdnu se seběhne několik zásadních věcí. Z ničeho nic se najednou člověk učí na 4 zápočtové písemky a začínají i první úlohy do ProgTestu. Než se stačím rozkoukat, semestr je v plných obrátkách. A v tomto nátlaku to pokračuje až do Vánoc, týden volna jen tak akorát na to, aby se jeden z hrstky statečných, který to doposud nevzdal, začal připravovat na zkouškové. A to není o nic míň zábavnější.

Takže na co se těšit v prvním semestru?

BI-PA1 [A]

Programování a algoritmizace 1 – jeden z trojice náročnějších předmětů, kterými si musí každý projít. Učí se programovací jazyk C, což jsem ze začátku považoval spíš za zajímavou vykopávku. Určitě je ale přínosné, naučit se i trochu „archeologie“. Seznámí vás s pointery i dynamickou alokací a memory leaky. Student se naučí řadícím algoritmům i vytvoření vlastního listu. V průběhu semestru se každý týden otevře jedna nová programovací úloha, která se odevzdává do automatického vyhodnocovacího software ProgTest. Ten je velice nekompromisní a kontroluje do detailu ošetření vstupů i jakýkoliv nesouhlas na výstupu. Musítě taktéž projít testem rychlosti a správně uvolnit všechnu alokovanou paměť. Pár bodů v semestru je možné získat i za malé testy, které se píší z látky probírané na přednáškách a proseminářích.

Realita prváka na FITu
Realita prváka na FITu

Předmět je zakončen zkouškou, která trvá celé odpoledne. Skládá se z teoretické, programovací, a v některých případech i ústní části. Předmět mi připadal velmi časově náročný, ale zároveň také přínosný. Vím teď tedy například, jak fungují jednotlivé abstraktní datové typy a kdy je využít.

Left 4 Progtest
Left 4 Progtest

BI-PAI [B]

Právo a informatika je zajímavý úvod do práva, se kterým se v IT setká každý z nás. Přednášky jsou jednou týdně a vede je JUDr. Kučera, kterého jsem si díky jeho suchému humoru celkem oblíbil. Dočkáte se spousty ukázek ze života, meme, a v druhé půlce semestru i návštěvy odborníků z jednotlivých odvětví IT. Velice přínosné a zajímavé. Zakončen je relativně lehkou zkouškou. Škoda jen, že přednášky byly v pátek večer a já jich tedy bohužel několik vynechal.

BI-ZMA [B]

Základy matematické analýzy – největší síto prváku. Začíná se od ničeho, ale postupně se proberou limity, derivace i integrály. V průběhu semestru se píše několik písemek, které mi asi hlavně díky výborné cvičící nepřišly vůbec obtížné. A pokud má člověk dotaz, může se kdykoliv zeptat třeba i na Facebooku, kde náš legendární vyučující Tomáš Kalvoda v podstatě ihned všechno vysvětlí. (a nebo vás nekompromisně setře) Analýza mě obecně vzato velmi bavila, ale i tak jsem si musel zkoušku zopakovat. U prvního pokusu jsem spoléhal na to, že mi příklady počítat jdou a že definice vymyslím. Takhle to ale nefunguje. Na druhý pokus jsem se připravoval asi týden a definice se učil nazpaměť. A mám to. Úspěšnost v tomto předmětu byla velice nízká – z počátečních 804 lidí zápis udělalo 500 a zkoušku splnilo pouze 280. Tedy celkem drsné síto.This guy just gives a F

BI-CAO [A]

Číslicové a analogové obvody sice znějí děsivě, skoro až jako fyzika, ale byl to asi nejvíce „dávací“ předmět v prváku. Je to vlastně spíš seznámení se softwarem Wolfram Matehamatica a následně i s řešením základních elektrotechnických rovnic. Přednášky jsou jednou týdně a vede je jedno vtipné duo. Jakkoliv jsou ale přednášky vtipné, nepovažuji je za moc přínosné. A na těch, na které jsem přišel, jsem spíše spal, než dával pozor. Za aktivitu na cvičeních a dobře napsané písemky se dá vynechat zkouška. Já měl dost bodů již před posledním zápočtovým testem, takže jsem se nemusel vůbec stresovat a dostal celkem bez práce A ještě v semestru.

BI-MLO [D]

bi_mlo_meme
Každé přednášky v pondělí ráno jsem litoval

Matematická logika obecně není považovaná za „těžký“ předmět. Mě ale tedy připadala jako španělská vesnice. Cvičení jsou naprosto nedostatečně jednou za dva týdny a přednášky doktora Starého jsem vůbec nechápal a litoval jsem každé jejich návštěvy. Postupně se probírá výroková logika a booleova algebra, které se s trochou úsilí dají pochopit. Na konci se ale rychlostí světla probere i logika predikátová, která mě akorát tak znechutila. Zkoušku jsem musel opakovat a predikátovou logiku se naučit nazpaměť. Už si z ní nic nepamatuju, ale rozhořčení z tohoto předmětu zůstává.

BI-PS1 [B]

Programování v Shellu mě naučilo, jak ovládat příkazovou řádku na Linuxu a donutilo mě tak i k jeho aktivnějšímu používání. V průběhu se píšou 4 klasifikované zápočty a na konci není tedy zkouška. Už v prvních dvou testech jsem získal hodně bodů, takže na rozdíl od mých mnoha spolužáků jsem pak na konci nemusel být ve stresu, že předmět neudělám. Rozhodně jeden z těžších předmětů, který nechce na začátku podcenit.

You SHELL not pass!
You SHELL not pass!

BI-TV1 [Z]

Každý fiťák by měl být „FIT“ a tak musí za své studium absolvovat minimálně 2 semestry tělesné výchovy. Já chodil na beach volleybal přímo na Strahově, kde se nachází luxusní krytá hala s vyhřívaným pískem. Hrát se tedy dá i přes zimu. Pohodička.

Závěr – FIT je bezva jízda

Doufám, že jsem neodradil moc potenciálních studentů, protože FIT má rozhodně co nabídnout, a ty „zajímavější“ předměty přijdou snad v příštích semestrech. Byl jsem donucen ke studiu spousty věcí, na které bych se jinak vůbec nezaměřoval. A značně mě to obohatilo. Je potřeba říct, že ačkoliv se tato škola profiluje jako prakticky zaměřená, jedná se stále velmi náročnou školu. Na druhou stranu je prvák prostě síto, které je daní za jednoduché přijímačky. Sice se mi nelíbí, že stát musí dotovat spoustu lidí, kteří to jdou jen „zkusit“, ale zase chápu, že prvák je mnohem objektivnější ukazatel o schopnostech studenta, než hodinové přijímačky. Jinak ale musím říct, že všichni vyučující jsou ochotní kdykoliv pomoci. Nikdy nebyl problém domluvit si konzultace a problematickou látku vysvětlit i procvičit. Tedy pokud máš vůli, nevadí ti matika a baví tě počítače, pojď na FIT!

What I really do

All dope pictures by FIT Meme.

Welcome to Strahov

Kdo někdy žádal o přidělení koleje, ví, o čem mluvím. Naplánujete si překrásnou budoucnost s přáteli blízko škole. A pak to přijde. „Vaše žádost byla uspokojena!“ svítí jasně v mailu. Páni, konečně, mám kolej! Radost vydrží jen do chvíle, než se budoucí student uklidní a na webu se dozví tvrdou realitu – kolej: 09-Strahov.

Stadion Strahov
Stadion Strahov

Tenhle tragický okamžik nedokážu vytěsnit z paměti. Představil jsem si ty obří chodby, zdemolované pokoje, sprchy plné exkrementů a všudypřítomnou anarchii, kterou znám z internetu. Chtělo se mi plakat.

 

Skimming na bloku 9
Strahov life na Bloku 9 TV NOVA: Divoký mejdan studentů na Strahově!

Okolo Strahova toho na síti koluje mnoho. Za zmínku stojí například vynikající web utulekfest (povinnost nastudovat!). Naše kolej se dostala v roce 2015 dokonce i do hlavních zpráv na TV Nova (viz „SVĚDECTVÍ ÚČASTNÍKŮ: Divoký mejdan studentů na Strahově!„). Dá se toho najít spousta. Většina článků je ale napsaná s velkou nadsázkou a většina fám pochází od lidí, kteří na Strahově nikdy nebydleli. V následujících odstavcích bych rád ukázal, jak vidím život na „pekelné koleji ČVUT“ já. Realita nakonec zas tak špatná totiž není.

Kapitola první: PŘÍJEZD

Bylo krásné zářijové dopoledne, sluníčko cvítilo, ptáci si zpívali a já stál v úžasu na zastávce Stadion Strahov. Autobus člověka vychrlí na obří plac plný betonu. Vlevo se nachází monumentální stavba stadionu Strahov (údajně největší stadion na světě) a přímo předemnou megalitický betonový pomník. Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že jsem se přemístil v čase a že stojím v socialistickém Rusku v roce 68, vůbec bych se nedivil. Nechápal jsem, že v Česku v 21. století existují i takováto místa. A tak jsem se pokochal a vydal se na cestu ke své budoucí koleji – bloku 9.

Kapitola druhá: POPRVÉ NA KOLEJI

Stoupám po schodech do 5. patra. Obdivuji obří chodby i vybydlenou společenskou místnost. Poprvé otevírám pokoj. Z chodby porovnávám podobnou velikost pokoje a dveří. Zavřu se a koukám kolem. Moc toho tu není – 2 stolečky, 2 židličky, 2 postele, 2 peřiňáky, 2 záclony, pár poliček, podivný botník a obří vestavěná skříň s jednou poličkou. Pokoj zdobí díry vy zdech, v linoleu, čouhající hřebíky a opraskaná omítka. Ze zdi ja jedné straně pokoje čouhají 2 LAN kabely, ale zásuvky jsou u okna. Tak tady budu bydlet. Smiřuji se s realitou.

Kapitola třetí: REALITA

Popravdě to tu tak strašné není. Jedná se o jednu z nejlevnějších kolejí ČVUT, což značně kompenzuje vizuální prožitek. A na tom, jak vypadá vaše kolej se můžete i vy hodně přičinit. Pokud se vám chce, můžete si vymalovat i přinést hezký nábytek. Nikdo vás nebude kritzovat, když si v pokoji přitlučete do zdi hřebík. Tedy pokud to nebude ve 3 ráno žejo.

Občas si někdo zapomene akorát klíče.
Občas si někdo zapomene akorát klíče.

Představoval jsem si ty divoké večírky, ale je tu vlastně celkem klid. Pokud má člověk chuť, má v sobě skoro každý blok v přízemí klub nebo hospodu, takže míst kam zajít je spousta. A na pokojích je relativně ticho.

 

Kuchyňka je malá, ale zjišťuji, že stejně nemám potřebu moc vařit, a na to, aby si člověk ohřál párky, bohatě stačí.

 

"Co tu děláš?!" "Spim, ne."
„Co tu děláš?!“ „Spim, ne.“

Sprchy a záchody jsou na každém konci chodby. Ve sprše fronta nikdy není a pokud přehlídnu ty špinavé vložky, které tam občas nějaká kráska zapomíná, jsou celkem vklidu. Občas se ve sprše najde bezdomovec, který se sem přišel ohřát, ale kdo by se divil, vždyť bydlíme na horách, vede sem i lanovka!

 

Do školy je to autobusem asi 10 minut. Na hlavák asi 40. Tramvaje sem bohužel nejezdí. Metro taky ne.

Internet je jedna z věcí, bez které si průměrný ajťák nedokáže představit život. A na Strahově ho máme. A dokonce gigabitovou přípojku! Sice se nesmí stahovat přes torrenty, ale VPN vyřeší i tento drobný problém.

S obchodem je to trochu horší, kdo by hledal Tesco, bude mít smůlu. Máme tu ale alespoň obchod „U Negra“, což je malá sámoška obsluhovaná černochy, která sice prodává s vysokohorskou přirážku, ale má zase otevřeno skoro pořád.  Takže máme kde si koupit chleba s hořčicí. Na Strahově se nachází i dobrá menza.

Strahov nabízí přehršel sportovních vyžití. Kromě stadionu, kde trénuje Sparta, se zde nachází i spousta kurtů na fotbal, kryté i venkovní kurty na beach, plavecký bazén, běžecký ovál a dokonce i nová atletická hala. Všechno nadosah ruky. Pro fajnšmekry je tu i nejlevnější lyžařská lanovka ve Střední Evropě – LD Petřín.

Závěr: STRAHOV V KOSTCE [BLOKU]

Strahovské koleje se sice mohou zdát jako peklo na zemi, ale pokud nejste citlivka, dá se tu bezvadně přežívat. Bydlí tady spousta lidí, kteří studují na ČVUT, takže pokud si s něčím nevíte rady, a jste ochotní obětovat pajdu nebo sejra, je tu vždycky někdo, kdo pomůže. Taky je vždycky kam s někým zajít. Libí se mi ta pohodová atmosféra, co tu panuje. Stresy s kolejenkou si nechte jinam.

Červánky a blok 8
Červánky a blok 8

Kochinátor kurvinátor aneb jak otočit vektor

„Yo Dawg i herd you like fractals so we put a fractal in yo fractal so you can fractal while u fractal.“

Xzibit

Prostě přiznej si to, fraktály jsou kůl. A kdo by neznal kochovu křivku? Prostě vezmeš čáru (teda 2D Vektor) a rozdělíš ji na tři části.   Kochova křivka - stupeň 0

Pak na prostřední třetině vytvoříš rovnostranný trojúhelník.

Kochova křivka - stupeň 1A tohle pak rekurzivně opakuješ pro každou čáru.

Kochova křivka - stupeň 3

Sounds easy, right? Jasně, posunout vektor nebude problém, s čím jsem se asi hodinu trápil je otočení. Nejdřív si člověk prohodí cos a sin, a říká si, proč se to otáčí o podivné hodnoty. Po strastiplném trápení navíc zjistí, že má špatně znaménka. Takže pokud hloubáš, jak na to, tady je kód:

Datový typ Vector není obyčejně ve VisualC# definován, proto si ho musíš nejprve navolit do preferencí. Project > Add Reference.. > WindowsBase

Pokud si chceš vyzkoušet moji implementaci, tak stahuj .exe tady.

Kochinátor - Okno

Má veselá jitra

Nesnáším škrábání suché křídy po tabuli. Nenávidím vřískot, který ze sebe vydává polystyren. Že neexistuje nic horšího? Ale jistě. Existuje. Řinčení budíku. Zazvoněním mi denně začíná dvacetiminutový chaos. Řítím se jako šílenec po pokoji, hledám sešity mezi haldami papíru a oblečení mezi haldami sešitů. Vyčistím si zuby a nalačno „bloumám“ do školy. V rozespalosti zkouším nevrážet do kolemjdoucích, kteří očividně nechápou, kam se někdo ve vší rozcuchanosti může ráno hnát.

Ve škole nežiju, přežívám. Mým jediným přítelem je strejda kofein, a už i ten na mě přestává brát ohledy. Někdy se mi podaří usnout o přestávce. Školní zvonění mi ale nedá k dobru navíc ani tu minutu do příchodu učitele. A jít do školy na sedmou? Lepší fór jsem jaktěživ neslyšel! Zkrátit mi noc na slabé čtyři hodinky? Olalalá, jak je libo, jen nepočítejte s jakoukoliv aktivitou.

Občas už to nezvládám. Pak se odpoledne sesypu na postel a vzbudím se až za tmy. S rozbřeskem opět usínám. Stihnu tak přes noc více práce nežli za celý týden. Těším se na víkendy, prázdniny a svátky. Těším se, že si jednou budu moci snad určovat, jak dlouho spát a v kolik vstát. Chtěl bych mít tu vůli, chodit dobrovolně do postele, ještě než velká ručička doputuje do druhého kvadrantu.

Nenávidím spánek. Je mi předurčeno nemít ho nikdy dost a v noci být nejčilejší. Mám odpor ke všem, kteří jej považují za svoji nejoblíbenější činnost. Každý večer uléhám s vědomím, že můj život bude o každou zatracenou prospanou minutu kratší. Jako bych denně umřel a probudil se do světlé noční můry.

A tak věřím v budoucnost. A počítače. A že se jednou možná lidi umoudří a nebudou podléhat iluzím, že nejlepší je vstávat ještě před rozbřeskem a hnát tak rozespalé školáky z domu. Snad jednou moderní chemie pokročí, a černý Morfeus v bílém plášti mi dá tu zázračnou červenou pilulku. Carpe diem.

SCIO over

Národní srovnávací zkoušky fungují u vybraných univerzit jako náhrada přijímaček. Tyto testy pořádá ďábelská společnost SCIO a člověk si je může udělat na jeden z celé škály předmětů. V mém případě zkouším matiku. Vypláznu pětikilo a  kupuji i internetové zkušební testy. Ty mi oproti cílenému percentilu vychází s rezervou přes 20 bodů,  tak jdu spát ve falešném domnění, že to bude dávačka jak státní maturita.

Sobota ráno. Vstávám a vyrážím si do Konzumu koupit snídani. Je po desáté a vyschlé sýrovky mi vůbec nelezou do krku. Na cestě ve vlaku zkouší spolužáci cvičné testy. Jasně, tohle si dávám, se znalostí výsledků dělám, jako bych tomu rozuměl. Přijíždíme do Pardubic, kde se na gymnázii Dašická uskuteční letošní druhé (z matematiky první) kolo testů. Po cestě si dávám ChickenBurger a je mi krapet šoufl. Svádím to na tu hroudu oleje, co bývávala kuřetem, ale asi svoji roli hrají i nervy.

Na místě jsme v dostatečném půlhodinovém předstihu. Nacházím třídu 3.H, ve které dosud skoro nikdo není. Ordinuji si 300mg kofeinu a snažím se vyluštit rubikovu kostku. Tento úkon je značně ztížený o fakt, že se mi ruce klepou jak když pacient s roztroušenou sklerózou skládá puzzle. Ve 12:20 jsou již všichni na místě a diktátor za katedrou nám dává instrukce, jak se nesmíme při testu nijak projevovat. Máme začít ve 12:40. Původní uvolněná atmosféra rychle bere za své a všichni se nervózně vrtí v lavicích.

Tep se mi zvedá na 130. Začínáme. Poznámky si máme psát na 2 vytržené dvojstránky ze zadání. První příklad roztahuji sebejistě přes celý papír. Když se mi podaří něco spočítat, a výsledek se shoduje alespoň s jednou z odpovědí, křížkuji černým fixem v archu. Test trvá 90 minut a mě neskutečně vytáčí rozvrzaná lavice. Kdykoliv zkusím něco sesmolit, do dusného ticha se ozve nechutně silné zavrzání. Po první půlhodině místo hlučné lavice řeším spíše fakt, že mi došly papíry na poznámky. Jsem tak nucen psát po zadání a následně i po jeho předním a zadním přebalu.

Docházejí mi odpovědi, které jsem schopen zodpovědět. Dělám chyby ve stylu 9 * 4 = 32. Příklad asi pětkrát přepočítávám. Nechápu, proč není mezi možnostmi můj výsledek. Všechno, kde vidím goniometrické funkce nebo kombinatoriku přeskakuji. Třešničku na dortu tvoří kombinační čísla, která vidím v životě přesně podruhé. Nemám šajn, co s tím.

Think I’m just happy [x4] I think I’m dumb [x12]

Končíme a já myslím na Kurta Cobaina. „Tak jak jsi to napsal? No já příšerný! Musel jsem 4 odpovědi tipovat!!“ Prohlášení tohoto charakteru mě svádí k depresi, že se asi do Pardubic podívám za měsíc znovu. Představa, že by to mohlo být i ještě třikrát je ještě horší. Spěchám na pořádání Motání a tak jedu prvním vlakem domů.

Propisky? To neuznávám.

„Jako fakt? Tohleto jako ještě někdo používá? To už můžeš rovnou psát husím brkem.“

Tak přesně tohle jsem si pomyslel, když jsem plnicí pero viděl poprvé. Ale já se zamiloval. V tu chvíli mě asi popadl ten pocit chtíče vymanit se ze stáda uniformní jednolitosti propiskářů. A já v ten moment objevil svět mému srdci doposud zapovězený.

Plnicí pera? Tyto zázračné nástroje dodají Vašemu rukopisu nový rozměr – rozměr jedinečnosti ve společnosti plné tuctovosti a plastu. Asi to může znít podivně od někoho, kdo je notoricky považován za toho nejhoršího škrabala široko daleko, ale psát plnicím perem je radost. Každá linka není již jen prostředkem tvořícím znak, ale i vlastním příběhem. Záleží na přítlaku, inkoustu, šíři hrotu, papíru, ale i sklonu ruky pisatele. Tolik faktorů, tolik proměnných, tolik originálů.

Na rovinu – plnicí pera nejsou bezchybná – inkoust často dochází, každou chvíli mám ruce celé modré a jejich cena končí kdesi v oblacích.

Perem se ale píše tak lehce. Nedovolím si tlačit, hrot klouže po papíru hladce, až si člověk pomyslí, že nepíše po papíře, ale po másle. Navíc, ten pocit radosti z  věci samotné! Zbožňuji hračičky. Obzvláště ale ty kvalitní, těžké, prostě dokonalé. Plnicí pera jsou jednoduše překrásná.

IMGP9535_S

IMGP9534_S

DOTa je skvělá hra. Proto jsem s ní skončil.

Pár let po přelomu tisíciletí nastupuji do první třídy, na počítači běží Windows 97 a celý gigabajtový harddisk zabíra Age of Empires I. Od těchto dnů se procesory zrychlily o pár GHz a každá RAMka za pár kaček pojme mnohonásobně více dat než antický pevný disk. Jedno se ale neztratilo – má záliba v počítačových hrách. Přes archaický (v té době!) Minecraft se dostávám k legendárnímu Call of Duty 4, ke hře, která dle mého názoru patří pořád mezi to nejlepší, co online FPS nabízí.

Virtuálně jsem poznal desítky lidí po celém světě a se svým klanem nahrál stovky zápasů. Naprostá nostalgie. „Those were the times.“

Call of Duty 4 bylo vytvořeno v roce 2006. Psalo se 2014 a COD pomalu umírá. Na serverech ubývá lidí a asi jediným světovým turnajem, který se hraje, je District Prague. A tak končím i já.

Call of Duty 4 – Promod

A zde přichází ten osudový moment – hledal jsem čím se zabavit dál. Po důkladném zvážení všech pro a proti volím DOTu – vypadá to jako skvělá hra, která je na rozdíl od podobného LoLka naprosto zdarma. Žádné kupování hrdinů ani jiné výhody – i amatér, který neutratil ani korunu může teoreticky porazit profesionála s desetitisícem nahraných hodin. A o co vlastně jde? Dva týmy hrdinů o pěti členech mají za cíl zničit soupeřovu základnu. Každý hráč ovládá jednoho z 81 unikátních hrdinů. Jejich volba je naprosto klíčová. Každá postava je specifická. Výběr může rozhodnout o výhře ještě nežli hra započne. Všichni začínají od nuly jen s jednou schopností a s minimem vybavení.

Na kosočtvercové mapě jsou 3 hlavní cesty, po kterých pochodují skupinky „creepů“, za jejichž zabití získá hráč jak peníze, tak zkušenosti. Za peníze si může zakoupit lepší vybavení a za vyšší level vylepšit některé kouzel. Jde o každou sekundu. O každý zlaťák. Každý mrtvý hrdina je pro soupeře jako malé zlaté prasátko. Tým musí spolupracovat, pomáhat si a hlavně spolu komunikovat.

Screenshot ze zápasu mezi týmy Na’Vi a [A]lliance

DOTA („Defense of the Ancient“) je extrémně soutěživá. V tom spočívá její návykovost. Jakmile je člověk „polapen“, musí se neustále zlepšovat. Nemyslím, že dokážu tuto závislost srovnávat s hrami typu Warcraft, kde se člověk naprosto ztotožní svým hrdinou. I tak je zde ta síla, která žene člověka pořád dál – být lepší, získat lepší rank, zabít více soupeřů, nebo získat hezčí itemy.

Ještě před několika měsíci jsem podle Steamu zvládl nahrát i 48 hodin za 2 týdny. A zkuste si to skloubit se studiem gymnázia. Když si uvědomím, že to v realitě znamená mít svůj týden o den (vlastně dva) kratší, tak se mi zamotá hlava. Zkoušel jsem své hraní omezovat, ale hry tohoto typu fungují na principu, že jakmile se hráč do hry přidá, již není možnost odejít. Pokud by tak učinil, hrozí mu BAN na dny až měsíce. Jakmile se tedy připojíte, na hodinu není cesty zpět. Takže něco jako „zahrát si na pár minut“ prostě neexistuje. Veškerý volný čas pak člověk tráví hraním nebo snahou o zlepšení.

Jak se tedy z této smyčky dostat?

Znám lidi, kteří hru odstranili a následně nainstalovali už mnohokrát. Jak se vymanit z tohoto bludného kruhu?

  1. Učiň to rozhodnutí! Nic jako „hrát jen chvíli“ prostě neexistuje.
  2. Ne zítra. Ne za chvíli. Teď.
  3. Odinstaluj DOTu.
  4. Odeber si přátele ze Steamu, prodej itemy, odstraň všechny odběry na Youtube.

Jiný způsob neexistuje. Omezování nepomáhá. Od odinstalování jsem na DOTu kromě psaní tohoto článku nepomyslel. Zahrát si jednu hru a jít? Na to nemám bohužel vůli.